krupicová kaše
25. 2. 2009
Po vyučování jsem šla na oběd,zrovna jsme měli krupicovou kaši.Vystávala jsem dlouhou frontu,a když jsem se konečně dostala na řadu,popadla jsem tác s jídlem a šla si sednoutk ostatním spolužačkám.Najednou slyším,jak někomu padá tác s jídlem na zem.Nevěnovala jsem tomu pozornost a v klidu jedla dál.Když jsem dojedla,šla jsem si vystát další dlouhou řadu na odnášení jídla.Přede mnou stál můj idol,tak jsem dělala jako by nic,abych se neztrapnila.Ale to bych nemohla být já.Nevšimla jsem si,že řada nějak vychýlila doleva,protože jsem sledovala svého idola zezadu.Najednou jsem ucítila,jak mi podklouzla noha a už jsem se válela na zemi.Nevšimla jsem si totiž,že na místě,kde se fronta točila doleva,spadl jednomu klukovi tác.A já jsem žuchla přímo do toho blivajzu!Když jsem se konečně celá oblemcaná od kaše sesbírala ze země,slyšela jsem-ticho.Ale pak se celá jídelna začala tlemit a můj idol nejvíc.Nejradši bych propadla hanbou sto metrů pod zem!Od té doby,když potkám ve škole svého idola,začne se mi smát
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář